1. |
Autogen
04:06
|
|||
|
Za oknem druhého patra,
Mám jeřáby, staví svou betonovou zoo.
Vystřihneme ze všech fotek lidi.
Jako z planety ozón.
Necháme atmosféru volnou.
Tenhle názor mě dusí.
On musí.
A pulzy putují vodou.
Až ke tvému břehu.
Kdyby to nebylo takhle.
Utopil bych se nudou.
Duhovou norou, lezu tak hluboko,
Snažím se vzdálit od norem,
Cíl je Point Nemo.
Ledem lámeme cestu, nudné vůně v éteru a bílo.
Elektro, lekce, energo proud.
Selekce schodů, které jdou přeskočit.
Slow motion, jsem vytopil, rozpustil kru.
Hledáme šrot, rozebíráme trup.
Z prstů trhám smůlu.
Ramúr propíjí strukturu.
Máme ho v krvi.
V systému.
Místo slin,
ze mě tečou místnosti, harampádí.
Ramúr mě svádí.
Proudí armaturou, dodává vláhy.
Mým visutým zahradám.
Kořeny sekvojí bourají apartmán.
Lyrický maratón, stánek plný limonád.
Když ve mně pracuje ramúr, mám to rád.
V posteli leží moje atrapa.
Utíkám pryč, tahle galaxie vychladla.
Alfa, omega, mega giga brána do živa.
Zvedám se z lina.
Z lineární cesty mám trauma.
Vstup do atria.
Mého nového prostoru mimo.
Pulzívy hromově duní.
Luny se sluní a slunce nám stíní.
Kontroly produkce necháme vznítit.
Nití značíme cesty.
Jsme prastaré stromy, které vypálí nemocné lesy.
Z prstů trhám smůlu.
Ramúr propíjí strukturu.
Máme ho v krvi.
V systému.
|
||||
2. |
Dómy
02:32
|
|||
|
Zrezlé mechaniky vrat.
Oknům vypadaly střepy z hlav.
Jsou prázdné a dusí je prach.
Prosí o jediný foton, mají hlad.
V popelu, igelitu cáry, díry v oběhu.
Vláhy, po celé epochy se nedotkly hlíny.
Lány žízně.
Přetáhli jsme přes, rozbité okna blány.
V zasypaném skladu, jsme našli bedny.
Páčíme z nich smysl.
A ony nám ho řekly.
Vypadl z nich nástroj.
Nejdřív byl jeho zvuk bledý.
Ale čím blíž hlíně byl.
Tím více se procházel po zdi.
Z půdy se line ramúr.
Do zvuků vypouští pocit.
Spletitost podobná lanu.
Naše destinace, jsou mozky.
Šlahoun se pne.
Rozpíná se prostor.
Fraktály, fragmenty,
z celých věcí sálá rozpor.
Skleněné ruiny paláců.
Skleněné ruiny paláců.
Skleněné ruiny paláců.
Skleněné ruiny paláců.
Nás spojily.
|
||||
3. |
Drť
03:39
|
|||
|
Převeliké prázdno,
Nezakopneš o anagram.
Přemístíme Ararat.
Najdete v nás gram,
Nejsme Malaga spíš vodopády z Galapág.
Naše touhy svírá tetrapak.
Rozkveteme po západu.
Plaveme na znak, v anarchii vln.
I bez náznaku zařídíme tavení.
Zbytky vašich konstrukcí jsou duševní.
Udušení, názorovým zrněním, obrazovek,
Z výloh, to není výkon, to je rušení.
Signálů a záření,
Lámeme barvy a drtíme slova.
Zpoza zubů se jim nechce,
Vytrhám je a řeknu to znova.
Z kovu a plyše, si vybuduji kóji.
Zaleju pár lidí do sádry a udělám z nich kóry.
Provrtáme schody, aby lid hledal své cesty.
Tesk po plnu, nezaplní lesky.
Nezaplní lesky, nezaplní.
Nezaplní lesky, nezaplní.
Implantát, v hlavě plent mám plantáž.
Ramúr je pro nás Meláž.
Koláž, z vyhozených věcí.
Děláme to pro pár, větví.
Chceme jen tančit v dešti.
Za zvuku pulzív.
V podzemí výhonky pučí.
V temných kruzích, dotýkáme se druhých, reálných iluzí,
zvuků se jmény a luminiscentní kůží.
Jsme spadané listí, ramúr klíčí.
|
||||
4. |
Fialová pěna
03:34
|
|||
|
Volám z nedigitální říše.
Pojďme se bavit.
Jsme bytosti hodné skenu.
Zbytek podlehl vůni sena.
Z bot otírám fialovou pěnu, z dešťů.
Ve slovech mám kešky.
Cash tu nemá cenu, platíme světly.
Je tu tma.
Je tu tma.
Ještě ze mi svítí texty.
Tlak, všichni mají hrb.
Plak, ruiny střídá suť.
Sadím kde se dá.
Kde sedá slunce na noc.
Kryogeneticky zachovaný život.
Nejde poznat ráno, od podvečerní depky.
Jsem bledý jako Chaplin.
Plný jako flashdisck.
Dat.
Nad, hladinu nemířím.
Nemíním, dýchat ten jedovatý mrak.
Urbexy a pulzující struny dávných hlukostrojů.
V antikvariátů koupíš návody ke klonům.
Kreujeme prostory, které mají jiní bloklé.
Ramúr nám předává stimul, rozpíjí rovný portrét.
Klinicky mrtvá chuť.
Z děr v jezerech, stoupá ruch.
Pach a pře, se dostane až na břeh.
To že si pozitivní není plus.
Já chci do kanyl blues.
A noise a záchranný kruh, z dýmu.
Zub jsem zlomil o sílu, slova.
Je tu tma.
Je tu tma.
Ještě ze mi svítí texty.
Tlak, všichni mají hrb.
Plak, ruiny střídá suť.
Sadím kde se dá.
Kde sedá slunce na noc.
Kolemjdoucí chaos a prosby.
Vztekem roztažené nozdry.
Jílem zanesené plíce a misky vah.
Nemíním dýchat ten jedovatý mrak.
Urbexy a pulzující struny dávných hlukostrojů.
V antikvariátů koupíš návody ke klonům.
Kreujeme prostory, které mají jiní bloklé.
Ramúr nám předává stimul, rozpíjí rovný portrét.
|
||||
5. |
Vůně
02:53
|
|||
|
V realitě nefunguje nic,
Bez vůní, nefunguje lid.
Nefunguje lid.
… průduch je ramúr.
V realitě nefunguje nic,
Bez vůní, nefunguje lid.
Nefunguje lid.
… průduch je ramúr.
Město je plné par.
Plné paralelních pravd.
Vůně nám nedaly vybrat.
Je to zmar, máme hlad,
Jsme rzí a ryzí,
Chceme čistý vzduch, ne klam.
Proto jsme pro ně tak cizí.
Skrz stěny dómu, je slyšet transport.
Všechny světla zhasnou, ztichl každý tón.
Slyším prázdno.
Máme strach, aby nám nevzali nástroj.
Elektromagnetické blesky.
Zbytky plášťů vlajou.
Každá svíce má knot, který činí, že je platná.
Ztrhat z očí vosk.
Naše pravda je matná.
Průduch je ramúr.
Paprsek do jádra.
Vybíjím, prahnu.
Ramúr je žláza.
Jde nám jen o dech.
Kontroly v zádech.
Mám bezbarvé sny.
Hledám se v ránech.
|
||||
6. |
Kyberdata
04:21
|
|||
|
Imaginační magnetické pole.
Síla.
Jsi letopočet, který začal právě teď.
Míza.
Mi teče po prstech, teču po prstencích řeči, řemeny vazeb se mi prodřely v řezy.
Řeky černé vody,
vosy co míří na oči,
bozi co neexistují, jsou u moci.
V úzkosti.
Polámaný, pomalý, bipolární, lapený, levný, svět je zmatený.
Je nádherný.
Karantény v mozku kolem míst kde tvořím krátery.
Z vaší tvorby jsem tak hrozně nadšený, že vystřelím konfety.
Fragmenty z mé mysli, postavili fregátu.
Pak kontinenty.
Kontraproduktivní elementy, mě míjí denně.
Den je iluze a tak si je už nepamatuju jménem.
Zapomněl jsem
Řeky černé vody,
vosy co míří na oči,
bozi co neexistují, jsou u moci.
V úzkosti.
Polámaný, pomalý, bipolární, lapený, levný, svět je zmatený.
Je nádherný.
Viděli jsme miliony dat, padat.
Když na naše vědomí, začal ramúr sahat.
Nikdo nebyl na úpatí, zlomu vnímání.
Když se objevila vada.
Nadprodukci byl nabídnut prst.
Bylo pozdě na to dýchat, když už pozřela i krk.
Ze všech větví kovu, se staly gigantické hřeby.
Naše duše mizely, city prázdnotou zely.
/
Viděli jsme miliony dat, padat.
Když na naše vědomí, začal ramúr sahat.
Nikdo nebyl na úpatí, zlomu vnímání.
Když se objevila vada.
Nadprodukci byl nabídnut prst.
Bylo pozdě na to dýchat, když už pozřela i krk.
Ze všech větví kovu, se staly gigantické hřeby.
Naše duše mizely, city prázdnotou zely.
|
||||
7. |
Baterie
03:01
|
|||
|
Automatizované plasty.
Tvoří se samy.
Aromatizované momenty.
Matky, neudrží své šrouby.
Součástky.
Rozpadá se princip,
v doteku klávesové zkratky.
Mechanický útes, krmí ryby,
Lidmi, kteří odmítli čichat vůni.
Lid z hlíny a špíny.
Ale s kořeny.
Plavu plyny, bio továrny, lid.
Baterie.
Binární dny, ztratily barvy.
Ztratily barvy.
Přišli o sny, o syny.
Ostych.
Ostych z rána, mimo kola továrny.
Žhavá potrubí, variace zmizely.
Var vzduchu, pára stoupá z podzemí.
Pod poklicí betonu, hibernuje jádro,
Které už nesouhlasí s vězněním.
Zelené plátno, fialová pěna.
Tmavý vzduch, hořká voda.
Příčky zlomené, traverzy ohlé.
Nic už není čerstvé, nové není nové.
Automatizované plasty.
Tvoří se samy.
Aromatizované momenty.
Matky, neudrží své šrouby.
Součástky.
Rozpadá se princip,
v doteku klávesové zkratky.
Servery nastydly,
osamostatnily se a chytily choroby.
Kamery se dívají, kam chtějí.
Za rohy.
Protony mě opustily.
Negujeme, surfujeme.
Routery v kůži, kabely v kostech.
Schody ke svatyni, natřené gelem,
aby si udržely svou vznešenost.
Procházím genem, beru si zkušenost.
Křešeme oheň.
Jističe vypadly z děje.
Mnohobarevná smrt.
Prostorová křeč.
Prostupuje kmenem.
Kdo má klíč.
A kdo strach.
Politika vůně,
Nám nedává vybrat.
|
||||
8. |
Rýha
02:34
|
|||
|
V zemi vyrytá rýha,
aby to k vám všem teklo.
Chci jí uchopit za tělo.
Chutnám její jazyk přes sklo.
Zapni boty, nechci hrát s lidma.
Kolem jsou jenom nerosty,
z řas mi odpadává slída.
Chci se s tím soundem líbat.
Zapálit stick.
Ze zvuku teče míza, smůla.
Zalepím ti vizi, chceš do mých říší víza?
Kolem myšlenek máš čtyřhran.
Harfy jsem přeohýbal.
Amorům jsem zastřih křídla.
Jsem za zipem, nepomůže ti winrar.
Semeleme všechen materiál.
Semeleme všechen materiál.
Semeleme všechen materiál.
Semeleme všechen materiál.
Občas je kůže outfit,
někdy nejsem ve své kůži.
Pokousal jsem růži, mám v sobě spoustu úžin.
Jsem průmyslový motor,
sem tam plivu zbytky nafty.
Látky sešiju, pak pozřu,
místo žil mám dráty.
V zemi vyrytá rýha,
aby to k vám všem teklo.
Chci jí uchopit za tělo,
chutnám její jazyk přes sklo.
Kameny na plech,
beton ztuh ve svalech,
elektrický ruch,
zpoza ledových ruk.
Z jeskyně jde chlad.
Jako z květiny na hrobu.
Vločky ve večerním smogu.
Onu chvíli táhneš dolů.
Když mi říkáš, co cítíš.
Tonu, nevěřím tady tomu všemu.
V zemi vyrytá rýha,
aby to k vám všem teklo.
Chci jí uchopit za tělo,
chutnám její jazyk přes sklo.
|
||||
9. |
Tún
02:47
|
|||
|
Město má žíly z trub.
Zapečetěný, prokletý kruh.
Kuchá nás, zatím co se kochá.
Jeho neomylný zrak všech kamer.
Nestačila nám jenom kóta.
Přetočené parametry,
nesmyslných hodnot.
Produkt je bůh.
Produkt je bůh.
Produkt je dech.
Město má žlutý chrup.
Stvořitel je robot.
Z mrtvých duší,
Slezl i mech.
Našli jsme cesty pryč.
Smutní, z obrazu doby.
Mrazí mě, i v horkých dnech.
Vzhlížím k fotce oblohy.
Kontroly nás nenechají přemýšlet.
Ani přetékat.
Skrytí, do hloubky rytin.
Svity pod rouškou netkané tmy.
Skartujeme mantry.
Vyšlapané cesty.
Nekorektní, stavy vědomí.
Nekorektní, stavy vědomí.
Nekorektní, stavy vědomí.
Nekorektní, stavy vědomí.
Polyká nás do niterních kruhů.
Maže členitost druhů.
Mraveniště, plástve, úly.
které za vůni ztratí vůli.
Město má daleko do koexistence,
Je to útes, kontroly regulují vyvržence.
Přetočené parametry,
nesmyslných hodnot.
|
||||
10. |
Smontoval mě Adam Hejduk
02:00
|
|||
|
Napsal by mě Čapek.
Smontoval mě Adam Hejduk.
Čárový kód kape, z tapet, z textur kůže.
Blednu, není nic, co nedovedu.
Když kreace zaplní můj příkazový řádek.
Chtěl květiny a dostal plechy.
Nechal je burácet, mechanické květy.
Chtěl zvukové duny a sestrojil struny,
Spojené sklem a nekončícím leskem.
A ony, jako vlasy, i s kořeny.
Pálily ostatní zvuky, než shořely.
Struny zvedaly vlny a rezonovaly.
Skrz zuby a zvukové sudy.
V hloubce ulit, nárazy šuměly.
Šlahouny se pnuly, ovinuly, způsobily extenzi.
Já za bouře, zacyklený v prstenci.
Ochutnal jsem existenci.
Pulzy plazmy.
Pulzy masy.
Pulzy molekul vzduchu.
Pulzy nervových spojů, hlavy a paty.
Pulzy plazmy.
Pulzy masy.
Pulzy molekul vzduchu.
Pulzy nervových spojů, hlavy a paty.
Místo mikrofonu apatit.
Vyprávím černobílé příběhy,
Můžeš je vybarvit.
Smontoval mě Adam Hejduk.
Uskutečnil můj dech.
Jsem pulzíva, pulz hmot je můj tep.
Průhledné desky, které uzavřeli zvuk.
Paradoxně nejsvobodnější cesta,
K rozeznění strun.
Stům se vrátila barva.
Našli prostory k zaplnění.
Mokré ruce hladí tětivu těch not.
Ztlumeně, jako kroky po setmění.
Ztlumeně, jako kroky po setmění.
Ztlumeně, jako kroky po setmění.
|
||||
SEKVOYE Brno, Czechia
Architektura skladeb se táhne od ambientních stropů, po pilíře hluku a efektové suti. Slova jsou prostředkem k vnoření onirických realit do reálného světa. Řečeno lidsky, máme blíže k poezii než k rapu a zároveň blíže k elektronice, než poezii. Naše chutě nás trhají a utváří tak celek. ... more
If you like Ramúr, you may also like:
The experimental music trio's album is an inspiring product of contemporary music.
go to album
Earth at My Feet
by Alikho Igama
featured on Bandcamp Radio Jun 2, 2023
go to album
featured on Bandcamp Radio Mar 25, 2022
go to album
featured on Bandcamp Radio Jul 16, 2021
go to album
Marvelously vaporous production defines this beat tape from Illinois producer Frank Leone, featuring a guest verse from loji.
go to album
featured on Bandcamp Radio Nov 3, 2022
go to album
featured on Bandcamp Radio Mar 26, 2021
go to album
